Stykače střídavého proudu využívají hlavní kontakty k ovládání silového obvodu a pomocné kontakty k napájení řídicího obvodu.
Hlavní kontakty jsou obvykle normálně otevřené (NO), zatímco pomocné kontakty se často skládají z párů normálně otevřených a normálně uzavřených (NC) kontaktů; menší stykače se také často používají jako mezilehlá relé ve spojení s hlavním obvodem.
Kontakty střídavého stykače jsou vyrobeny ze stříbrné-wolframové slitiny, materiálu zvoleného pro svou vynikající elektrickou vodivost a vysokou odolnost proti tepelné erozi.
Ovládací síla střídavého stykače je odvozena od magnetického pole generovaného, když střídavý proud protéká cívkou opatřenou železným jádrem. Toto elektromagnetické jádro je vyrobeno ze svazku tenkých křemíkových-ocelových laminací ve tvaru čínského znaku „Shan“. Jedna polovina slouží jako nehybné jádro, kolem kterého je navinuta cívka; tyto cívky jsou k dispozici v různých variantách provozního napětí. Aby byla zajištěna magnetická stabilita a zabráněno chvění, je v kontaktním povrchu jádra zapuštěn kroužek pro zkrat{4}}. Při ztrátě napájení se stykač střídavého proudu vrátí do původního stavu pomocí pružinového-resetu.
Druhou polovinu sestavy tvoří pohyblivé jádro, které zrcadlí konstrukční řešení stacionárního jádra a slouží k ovládání rozepnutí a sepnutí hlavního i pomocného kontaktu.
Stykače dimenzované na 20 ampér nebo vyšší jsou vybaveny zhášecími komorami; tato zařízení využívají elektromagnetické síly generované během přerušení obvodu k rychlému uhašení elektrického oblouku, čímž chrání kontakty před poškozením.
Stykače jsou schopny vysokofrekvenčního{0}}provozu; při použití pro spínání a řízení napájecích zdrojů mohou dosáhnout maximální pracovní frekvence až 1200 spínacích cyklů za hodinu.
Stykače se mohou pochlubit výjimečně dlouhou životností: jejich mechanická životnost se obvykle pohybuje od několika milionů do deseti milionů cyklů, zatímco jejich elektrická životnost se obecně pohybuje od několika set tisíc do několika milionů cyklů.
Technologický vývoj
Stykače střídavého proudu jsou nyní vyráběny jako integrované, samostatné{0}}jednotky, a přestože jejich fyzický tvar a výkonnostní charakteristiky procházejí neustálým zlepšováním, jejich základní funkční principy zůstávají nezměněny. Bez ohledu na rozsah technologického pokroku zaujímá standardní AC stykač i nadále životně důležitou a nepostradatelnou pozici v elektrických systémech.
Elektromagnetické stykače Air{0}}Break (anglicky: Magnetic Contactor): Tato zařízení sestávají především z kontaktního systému, elektromagnetického ovládacího systému, nosného rámu, pomocných kontaktů a vnějšího krytu (nebo základní desky).
Vzhledem k tomu, že cívky střídavých elektromagnetických stykačů jsou obvykle napájeny střídavým zdrojem, je aktivace stykače často doprovázena zřetelným -decibelovým „cvakáním“ nebo cvakáním; tento charakteristický slyšitelný podpis je charakteristickým rysem stykačů elektromagnetického -typu. Od 80. let se výzkumníci po celém světě zaměřují na vývoj AC stykačů, které jsou tiché a energeticky-účinné. Jeden základní a životaschopný přístup zahrnuje odstavení zdroje střídavého proudu přes transformátor, jeho usměrnění pomocí vnitřního obvodu, aby se přeměnilo na stejnosměrný proud, a pak použití tohoto stejnosměrného napájení k napájení stykače. Tato komplexní metoda kontroly však není široce používána.
Vakuový stykač: Vakuový stykač je typ stykače, ve kterém kontaktní systém využívá vakuovou zhášecí komoru- oblouku.
Polovodičový stykač: Polovodičový stykač je typ stykače, který provádí spínání proudu změnou stavu vedení a přerušení elektrického obvodu.
Stykač s permanentním magnetem: Stykač na střídavý proud s permanentním magnetem je stykač s nízkou{0}}spotřebou{1}}spotřeby, navržený nahrazením tradičního elektromagnetického hnacího mechanismu hnacím mechanismem s permanentním magnetem; funguje na principu, že se stejně jako magnetické póly navzájem odpuzují, zatímco na rozdíl od pólů se přitahují.
